Tomáš Juren
Proč dnes hovořit o starém písmákovi? Bez Tomáše Jurena by veselský sbor, jehož výročí slavíme, nikdy nevznikl. Kdekdo umí říci: „mělo by se“, „chtělo by to“, ale kdo z nás je ochoten sám předstoupit před ostatní a vyznat: „V této loterii života vsázím vše, co mám a co umím na Boha, a půjdu budovat církev podle jeho Pravdy.“
Narodil se jako třetí z pěti dětí v evangelické rodině sedláka Pavla Jurena v Prosetíně dne 30. listopadu 1750. Výrazně jej ovlivnila osobnost Řehoře Jakubce, kantora, krejčího a „biskupa“ tajných evangelíků. Naučil se učit. Naučil se překonávat strach.
Dostal místo kantora v Sulkovci. 25. ledna 1774 měl v sulkoveckém kostele svatbu s Terezií Sumovou z Nedvězíčka. Svoji protestantskou víru však nechtěl a nemohl veřejně zcela zapřít ani v době pronásledování. Od místního kněze dostal výpověď. Nebyl uvězněn, mohl jít kamkoliv, ale neměl kam. V zoufalé situaci nalezli s manželkou v listopadu roku 1774 útočiště v opuštěné chalupě v Ubušínku. Zde se Juren věnoval krejčovskému řemeslu, hudbě, vázání i psaní vlastních knih a také výtvarné činnosti. Rovněž učil soukromě zdejší děti číst a psát. Tajně se vydával za souvěrci daleko do cizích zemí, do saského města Žitavy, do Uher. Přinášel knihy a nové zprávy pro společenství lidí, kterým nestačil jen „boj za denní chléb“. Udržoval jejich plamen svobody svědomí, posiloval svébytnost jejich evangelické kultury.
Hlavní období Jurenovy veřejné činnosti spadá do období vyhlášení Tolerančního patentu (na Moravě 27. října 1781), který v našich zemích znovu legalizoval protestantská vyznání. Tomáš Juren se stal laickým kazatelem, bohoslužby vedl ještě před vyhlášením patentu. Měl zásadní podíl na organizování veřejných přihlášek do církve, na ustavení nového sboru ve Veselí, na teologické orientaci sboru (sbor byl helvetský s důrazem na přihlédnutí k učení staré Jednoty bratrské), na postavení chrámu – toleranční modlitebny. První bohoslužby vykonal na místě posvěceném účelu veselské modlitebny a hřbitova dne 26. máje 1782, stál pod mohutnou třešní a nebeskou klenbou.
6. července téhož roku, na den památky Mistra Jana Husa, položili základní kámen. Chrám byl postaven za necelých pět měsíců. Výňatek z brožury “Duše má pak, ať se veselí v Hospodinu” vydané u příležitosti 230.výročí založení sboru lze v tištěné podobě zakoupit na adrese sboru.
Pristavba-veze-upraveno-pro-web
Faráři sboru
| Od | Do | Kazatel | Poznámka |
| 1781 | 1782 | Tomáš Juren | laický kazatel |
| 1783 | 1784 | Martin ELEK | farář |
| 1785 | 1788 | Aron STETTINIUS | farář |
| 1788 | 1788 | Samuel Szalay | farář |
| 1788 | 1792 | Daniel Márton | farář |
| 1792 | 1797 | Štěpán Vasarhelyi | farář |
| 1798 | 1809 | Antonín Štorch | farář |
| 1810 | 1831 | Gedeon Šlachta | farář |
| 1832 | 1840 | Josef Totůšek (starší) | farář |
| 1840 | 1843 | Josef Opočenský | farář |
| 1844 | 1847 | Jan Šolín | farář |
| 1848 | 1858 | Karel Molnár | farář |
| 1859 | 1868 | Josef Totůšek ml. | farář |
| 2. 2. 1868 | 31. 12. 1923 | Jindřich Bohumil Švanda | farář |
| 1. 8. 1929 | 14. 11. 1930 | Miroslav Růžička | vikář |
| 15. 11. 1930 | 31. 8. 1939 | Miroslav Růžička | farář |
| 1. 10. 1939 | 28. 2. 1949 | Gustav Říčan | farář |
| 1. 11. 1949 | 13. 7. 1951 | Miloslav Hájek | vikář |
| 14. 7. 1951 | 31. 7. 1965 | Miloslav Hájek | farář |
| 1. 8. 1965 | 30. 9. 1986 | Lubomír Hána | farář |
| 1. 2. 1989 | 31. 7. 1992 | Jan Jun | vikář |
| 1. 8. 1992 | 30. 6. 1994 | Jan Keller | vikář; od 1990 starosta města Jimramov |
| 1. 7. 1994 | 30. 6. 2000 | Jan Plecháček | vikář/jáhen |
| 1. 7. 2001 | 31. 8. 2007 | Jan Plecháček | farář |
| 1. 9. 2007 | 31. 8. 2008 | Jan Keller | farář |
| 1. 9. 2008 | 31. 8. 2018 | Martin Litomiský | jáhen |
| 1. 6. 2019 | 31. 8. 2020 | Jan Keller | farář |
| 1. 9. 2020 | (31. 8. 2025) | Tomáš Potoček | farář |